Baruch Spinoza (či Benedikt Spinoza, lat. Benedictus; 24. listopadu 1632, Amsterdam – 21. února 1677, Haag)

"Kdyby trojúhelník mohl mluvit, také by řekl, že Bůh je bytostně trojúhelníkovitý, tak jako kruh by řekl, že je kruhový."

Urývek z "Teologicko-politického traktátu" (Tractatus Theologico-Politicus) : Aneb, jednoduché pojednání o Písmu.

"Nemohu jinak souditi, než že se oni sami slovy hodně temnými rovněž chtěli přiznati, že jsou velice na pochybách o pravém smyslu Písma.Neboť hledíme-li k jejich výkladům, neobsahují praničeho nadpřirozeného, ba shledáme, že jsou jen holé dohady.Srovnejte je, jest-li libo, s výklady těch, kteří úpřímně přiznávají, že nemaji jiného rozumu kromě přirozeného, a shledáte, že ony výklady jsou docela podobny těmto, ovšem že jsou také jenom lidské, že o nich bylo dlouho přemítáno a že byly pracně sehnány.
Co však se toho týče, že říkají, že světlo přirozené k tomu výkladu nestačí, jest známo, že to není pravda, jednak z toho, co jsme již dokázali, že totiž žádná obtíž u výkladu Písma nevznikla z nedostatečnosti rozumu přirozeného, nýbrž jednak toliko z netečnosti ( ať nedím zlomyslonosti ) lidí, kteří nedbali dějin Písma, dokud si je opatřiti, jednak z toho, že toto světlo nadpřirozené jest dar boží udělený toliko lidem věřícím.
Než proroci a apoštolové nekázali jen věřícím, nýbrž též, a to hlavně, nevěřícím a bezbožným, a titedy patrně byli schopni porozuměti myšlenkám proroků i apoštolů.Sice by se bylo mohlo zdáti, že proroci a apoštolové káží chlapcům a nemluvňatům, a nikoli mužům rozumným, a Mojžíš marně by byl psal zákony, kdyby jim byli mohli porozuměti jen věřící, kteří vůbec zákona nepotřebují. A proto, kdož shánějí osvícení nadpřirozené, aby pochopili myšlenky proroků a apoštolů, ti jistě, zdá se, nemají světla rozumu přirozeného, dokonce pak už se o nich nedomýšlím, že by měli rozum nadpřirozený."

"Kdyby tento názor byl správný, beze všeho bych přiznal, že k výkladu Písma kromě rozumu přirozeného potřebujeme ještě jiného. Neboť skoro nic z toho, co se čte v Písmě, nelze vyvoditi ze základních poznatků rozumu přirozeného a proto ze síly rozumu přirozeného nelze čerpati jistoty o pravdivosti toho, co je obsaženo v Písmě, a tedy ani o pravém smyslu a významu Písma, nýbrž k toomu bycho potřebovali nutněještě osvícení jiného.
Dále, kdyby tato myšlenka byla správná, šlo by z ní, že lid obecný, který většinou důkazů nedbá nebo na ně nemá kdy, nebude moci v otázkách Písma se týkajících připustiti nic leda jen co je opřeno vážnými svědectvími těch, kteří o něm přemýšlejí ( filosofům ), a důsledek, že bude musiti předpokládati, že filosofové u výkladu Písma mýliti se nemohou, což by ovšem byla nová autorita církevní a nový druh kněží nebo papežů, kterému by se lid spíše posmíval, než jej měl v úctě.
A ač metoda naše vyžaduje znalost jazyka hebrejského, jemuž se učiti lid obecný rovněž nemá kdy, přece nám nemůže býti vytýkáno nic podobného, neboť lid židovský i pohanský, jemuž kdysi básníci a apoštolové hlásali a psali, rozuměl jazyku proroků a apoštolů, z řeči chápal tedy také myšlenky proroků, ale nechápal důvodu toho, co hlásali, ač by podle Maimonida také byl měl znáti, aby mohl rozuměti myšlenkám proroků"