Někdy bych Tě namaloval
Jmenovalo by se to
„Vzpomínka na věčnost“
Tahem štětce provokoval
Reálnou krásu Tvých křivek
Někdy bych Ti napsal
Vzletná slova chtíče
Lačně si i prozpěvoval
Přechytřele jako Nietzche
Přesně takhle bys to chtěla
Takže bych někdy složil symfonie
A klavíroval to jako sám Frederic
Tvým klínem se navždy zpíjet
Inkoustem – já poetik
Tvýho těla