2. Dlouhý, Blbý a Mrtvýchzraký : Delirijský kšeft

  Poté, co se ubytovali v penzionu u Jetého Pudla, šli hned spát a Dlouhému se zdál velice podivný sen. Ráno si pamatoval jen útržky toho snu a houževnatě se snažil všechny detaily složit do pochopitelného celku. Zatím si jen vybavil, že tam hrál v hlavní roli on a nějaká žena, která měla dvě hlavy. To, že ženy mají dvě ruce, nohy, oči, uši, prsa je normální, ale dvě hlavy? Po pěti minutách uvažování to Dlouhý vzdal a šel dolů do hostince za svými kamarády, kteří si hladově prohlíželi jídelní lístek.
  "Zdál se mi fakt divnej sen," oznámil Dlouhý Mrtvýchzrakému, jakmile si přisedl ke stolu.
  "Jó a vo čem?" zeptal se zvědavě Mrtvýchzraký, nespouštěl oči od jídelního lístku v hnědé, kožené vazbě. Blbý si začal nervózně kousat své špinavé nehty a pobrukoval si melodii vánoční koledy.
  "Nevím vole, ale vzpomínám si, že tam byla jakási dvouhlavá ženská,"
  "Hmm, právě popravili nějakýho zloděje. Ta gilotina umí věcí," přemýšlel nahlas Mrtvýchzraký. Dlouhý a Blbý věděli o další smrti. Která už to asi byla? Tisícatá? Napadlo Dlouhého.
  "Byla ta ženská aspoň nahatá?" pokračoval Mrtvýchzraký a šibalsky se zakřenil.
  "No nevím...to si nepamatuju," odvětil Dlouhý a také si začal vybírat něco ke snídani. Venku začalo svítat, mírně poprchávalo a pomalu začínal tradiční koloběh života. Prodavači otvírali své stánky, lidé se hrnuli do práce a všichni se hnali za svými povinnostmi a sobeckými cíly.
  "Jak ti mohla vypadnout taková podstatná věc vole? Když už se mi zdá vo ženských, tak právě jejich tělesné křivky se mi zaryjou do paměti a nějaký dvě hlavy už je snad nepodstatný detail ne?" vyhrkl Mrtvýchzraký.
  "Nevím, kurva sem ti snad říkal, že je to divnej sen!" naštval se Dlouhý a dal znamení brunátnému barmanovi, že už mají vybráno jídlo.
  "Tak co to bude pánové?" zeptal se podlézavě číšník a upravoval si svou ulomousanou, zelenou zástěru s logem pivovaru Radegast.
  "Květákové pyré, houbičkový pudink a vývar z krůtích nožiček prosím," odpověděl Mrtvýchzraký po chvilkové poradě s Dlouhým. Blbý jen nadšeně přikyvoval a z brady mu stékalo víc slin než obvykle.
  "A ještě Mladou frontu dnes, pokud máte," dodal Dlouhý.
  "Samozřejmě, všechno bude pánové," zanotoval melodicky číšník a odloudal se do kuchyně podat objednávku. Za okamžik byl zpět a položil na stůl s dementním úsměvem dnešní, delirijské noviny Mladé fronty dnes.
  "Tak co je novýho?" pobídl Mrtvýchzraký Dlouhého, který zatím jen běžně listoval v novinách. Po chvilce se vrátil na začátek a začal nahlas předčítat. Tahle situace se odehrávala každé ráno a tito tři mladíci už ranní čtení novin pokládali za jakýsi rituál.
  "Ef-bí-áj ( F.B.I : Frigidní Babská Inteligence )  - pátrá po několika - násobném vrahovi jménem Raven. Naposledy byl spatřen v Mylných Pláních. Kouzelník v přestrojení za vránu zabíjí nebohé pocestné."
  "Ty vole, tak to bychom měli dostat za to černý, ptačí lejno odměnu ne? Sejmuli sme ho!" zaúpěl Mrtvýchzraký, ale dál Dlouhého nepřerušoval v četbě.   

  "Radovan Šmejdíř vydělal další miliardu za prodej nové knihy s názvem : "Jak jsem s vámi vyjebal" a oznámil, že se bude živit poctivým psaním."
  "Hajzl." okomentoval vyřčený článek Mrvýchzraký a odmlčel se zatímco Dlouhý pokračoval v četbě :
  "Trpasličí papež Benedikt oznámil světu, že začne trénovat tenis a chce porovnat síly na Wimble-honu s nestárnoucím elfem Andrem Eggesim, zvaným též pod přezdívkou "drtící vejce,"
  "Hmm," zahuhlal nevěřícně Mrtvýchzraký, zatímco číšník podával na stůl objednané jídlo.
  "Pak už je tu jenom to, že severští kouzelníci jsou rozhořčeni nad tím, že muslimští, temní elfové vytiskli karikaturu kouzelného proroka mohameda v místních novinách. Kouzelníci se velmi naštvali a poslali na ně zaklínadlo je-pičí chřipky. Spory mezi těmi dvěmi národy se z ničeho nic urovnaly."
  Dlouhý odložil noviny a pustil se do jídla se stejnou chutí jako jeho dva kamarádi.
  Jakmile dojídali poslední sousta svých jídel tak si všimli, že se k nim blíží jakýsi mladík. Byl oblečen do ošuntělých šatů a krom jeho zvláštní nazelenalé barvy kůže, která potvrzovala, že pochází z města Zářenkov na něm dominovaly jeho velmi smutné a žluté oči.
  "Můžu vás o něco požádat?" zeptal se odrovnaně nazelenalý chlapec.
  "Jasně. Jak se jmenuješ chlape?" řekl pohotově Mrtvýchzraký a pobídl chlapce k volné židli u jejich stolu.
  "Jmenuji se Defíček," odpověděl kluk a z jeho krásných, žlutých očí mu začali nekontrolovatelně téci zelené slzy.
  "No ták...pičo neplakej," konejšil ho Dlouhý a poplácával Defíčka po rameni.
  "My ti pomůžeme vole," přidal se do povzbuzování Mrtvýchzraký a myslel to celkem vážně, protože mu bylo Defíčka líto.
  "Co se stalo?" chtěl vědět Dlouhý, protože potřebovali zjistit co zeleného kluka trápí.
  "Unesli...unesli moji sestru," odpověděl Defíček a rozplakal se ještě více.
  "Hambu bubu," přidal se do diskuze Blbý a tím bylo rozhodnuto, že tito tři stateční mladíci pomůžou nebohému Defíčkovi v nastávající situaci.
  "Jak vypadá tvoje sestra?" zeptal se Mrtvýchzraký Defíčka na nejpodstatnější věc.
  "Má stějně zelenou barvu jako já a díky záření z našeho Zeleného Zářenkova ji přirostly dvě krásné hlavy," odpověděl Defíček s řinoucími se slzami ve žlutých očích a Dlouhému naběhla husí kuže, protože si vzpoměl na dnešní sen...