4. Dlouhý, Blbý a Mrtvýchzraký : Rigor Mortis

  Dlouhý, Blbý a Mrtvýchzraký mlčky pozorovali ošuntělý nápis nad dveřmi hospody Rigor Mortis. Zevnitř se ozývaly neidentifikovatelné skřeky různých
štamgastů, nájemných děvčat a dokonce i zvířat.
  "Tak deme," rozhodl Mrtvýchzraky a šel vstříc oprýskaným dveřím. Dlouhý a Blbý jej následovali, jako dva nemyslící vláčci lokomotivu ( Jeden myslící a druhý nemyslící vláček lokomotivu ). Po výhrůžném zaskřípění vchodových dveří do hospody Rigor Mortis se jim naskytl nevídaný pohled : Husy, kachny a dokonce pár ojedinělých kuřat poskytovaly neplacené sexuální služby opilým námořníkům. O kousek dál si hrály děti na provizorním pískovišti s nějakými jehlami a píchaly se jako pominuté. Uprostřed byl velký kulatý stůl a na něm tancovali árijec s černochem, a zkoušeli nějaké polohy připomínajíc svastiku a capoeiru. Děvčata šťastně výskala pod náporem opilých, nájemných vrahů a sem tam kapka krve potřísnila jakýsi-ten stůl. Byla to ohromující symbióza. Jen Dlouhému se udělalo nevolno a vyzvracel se do výstřihu podnapilé matróny. Blbý jako by nabral kousek inteligentního života. Těkal očima z místa na místo a nevěděl co si o tom myslet. Nebo jestli má cenu vůbec na něco myslet. Mrtvýchzraký nechápavě zářil svými červenými bulvami do tohoto pochybného podniku.
  "Teď umřela nějaká šlapka, teď další a teď taky...," Mrtvýchzraký nestačil oznamovat ty mordy a poprvé v životě se zasekl se svým neobvyklým zpravodajstvím. Poté co si Dlouhý utřel z brady zvratky pronesl:
  "Jdeme sednout ke stolu, ať máme přehled," ukazoval rukou kdesi dozadu. Mrtvýchzraký a Blbý jej následovali. Usedli. Za chvíli je dokulhala obsloužit patnáctiletá dívenka. Dalo by se věřit, že je nevinná a neposkvrněná panna, ale divoká jizva, která ji hyzdila obličej od ucha k uchu potvrdila, že to v životě neměla lehlé a každý druhý ji přeřízl.( Nejenom nožem ). Prozradil ji taky ochraptělý hlas, který napovídal, že se v životě nakřičela nadávek i obhajob.
  "Co si dáte volové?" touto příjemnou větou je uvítala. Mrtvýchzraký zrovna šilhal na vedlejší stůl, kde jeden námořník pojídal slepičí játra. Ono by to ani tak nevadilo, kdyby nebyly syrové…a kdyby je jedl aspoň zuby, které očividně kdesi ztratil a droby polykal jako by se nic nedělo.
  "Pivo…tři piva," horlivě přikyvoval Dlouhý a polykal rozrůstající se nechuť a dávení. Dívenka lhostejně přikývla a tlačila se k baru. Na kulatém stole právě černoch cosi nesrozumitelně vykřikl a padl naznak s nožem v zádech. Modrooký árijec s červeným ruměncem na lících nevinně pokukoval po ostatních, a tvářil se jako pětiletý hoch, který šel tátovi koupit pesar.
  "To je mazec," potvrdil situaci Mrtvýchzraký.
  "Bumbala lolá," oznámil Blbý světu a dál se věnoval svým nehtům na pravé noze.
  "Musíme sehnat Incesta," mračil se Dlouhý a sledoval lidi a zvířata. Po chvíli se k nim dobelhala dívenka a podala na stůl tři piva.
  "Kurva to páchne, jak žebrákovi z tašky," ohodnotil piva Mrtvýchzraký a nadzvedl své tenké obočí.
  "Jestli se vám to nelíbí, tak si stěžujte majiteli," odbyla je a dál se věnovala ostatním hostům tohoto blahobytného podniku.
  "Jaké je to jméno Defíčkovy sestry vůbec?" zeptal se Mrtvýchzraký Dlouhého.
  "Defragmentace," odpověděl Dlouhý po chvilce přemýšlení a ucítil jakési podivné svědění v oblasti srdce. Po chvíli si ale vzpomněl na krásnou princeznu Šukumagdu a ihned se pro jistotu zchladil smradlavým pivem. Blbého potkala nevídaná a vzácná věc. Sice si ji vůbec neuvědomil, ale vědět to Dlouhý a Mrtvýchzraký, ihned by oslavovali. Ta věc byla myšlenka. Jaká? O tom se radši nezmiňovat, neboť jen vyvolení pochopí jeho mozeček dinosauřího mláděte.
  "Defragmentace? To zní jako nějaká kožní nemoc," zamračil se Mrtvýchzraký a v hlavě mu probíhalo instruktážní video na téma : Jatka na tisícero způsobů. Dva metry nalevo od jejich stolu začal zpívat opilý trubadůr chytlavou píseň :

"Vrazi jdou stezkou prašnouu,
umřeš smrtíí strašnouu
a až budeš křičéét,
nožem do tebe budou ryčéét!

A vrazi jdou dáál,
být tebou bych se vzdáál.
A vrazi nad temnou slujíí
poctivě tě vykošťují… !"

Ochraptělý chorál této písně hřměl po celé hospodě do té doby, dokud trubadůr neumřel uškrcením. Uškrcen byl strunou. Ta struna byla z jeho houslí.
  "Áááárghh!," s ječením se na tyto tři mladíky řítil jeden z opilých nájemných vrahů a jen Dlouhý vyděšeně uskočil. Blbý nepochopil danou agresivitu a tak nehybně hleděl na valícího se vraha a Mrtvýchzraký zase věděl o jedné z dalších peprných smrtí. Věděl, že umře jakmile zakopne o rozvalenou židli a do mozku mu vnikne nepatrný, ale zato dost ostrý věšák o kterém si myslel, že mu poskytne oporu. Jak Mrtvýchzraký předpověděl, tak se stalo. Vrahova oční bulva se uraženě kutálela po podlaze a patnáctiletá číšnice hubovala, že dnes snad po sté bude vytírat rudou krví, nasáklou podlahu. Přestala nadávat do té doby, dokud jí brunátný majitel podniku nedobrovolně sňal přední zub loktem. Dívenka poslušně klekla na zem a hadříkem stírala rozmanitá tajemství lidského mozku se slovy :
  " Fňuk, fňuk… pšišla šem o pšední šub,"
  Ostatně se po podniku válelo spousty zubů a jak hosté chodili sem a tam, tak krásně cvakaly v pozoruhodném staccatu. Sranda přestala být do té doby, dokud jeden námořník s hlavou slona a býčím krkem nevyzval Blbého na souboj čel. Mrtvýchzraký opět věděl o další smrti a nebyla to smrt Blbého, ale smrt námořníka. Starý mořský vlk - chudák nevěděl, že má proti sobě protivníka s dlouholetou praxí co se týče otloukání hlavy. Mrtvýchzraký si vsadil sto zlaťáků na Blbého a jak předpověděl,tak se opět stalo. Námořník uchopil nebohého Blbého za krk a začal mu rozdávat rázné polibky čela. Blbý si nevědomky zavzpomínal na staré časy, kdy kamení pršelo na jeho jizvu na čele ve formě kolečka a nakrčil obočí. Mořský vlk už pomalu připomínal zakrvácenou mořskou fretku a Blbý konečně pochopil, že se jedná o jakýsi druh zábavy. Tak nadšeně začal do námořníkovy rudé hlavy bušit svým neohroženým čelem s jizvou ve formě kolečka, které spíš připomínalo terč. Po minutě se mořská fretka zhroutila k zemi, jako pedofilův nástroj při pohledu na půvabnou důchodkyni a mladá číšnice měla zase co utírat. Blahodárný tleskot všech přítomných Blbého přinutil dementně tancovat kolem kulatého stolu uprostřed, až árijec olízaje si rty, toužebně mrkal svými modrými kukadly.
  "Hele kámo, máš dobrýho parťáka vole," oslovil majitel hospody Rigor Mortis Dlouhého a osobně mu na stůl podal nové pivo.
  "Dík…prosím tě můžu se na něco zeptat?" odpověděl dychtivě Dlouhý a věděl, že od nalezení Incesta jej odděluje už jen malý, nepatrný schůdek.
  "Jasně, ptej se na cokoliv prde," vstřícně se uklonil majitel a blýskl svými zlatými zuby, až kolem letící můra hrůzou narazila o zeď.
  "Nevíte kde najdu týpka jménem Incest?" vyslovil Dlouhý prioritní, cílovou otázku.
  "Jasně, že vím. Teď tu nejni, ale najdeš ho doma…chceš adresu?" můra, která se vzchopila k dalšímu letu opět ohromeně padla střemhlav k zemi.
  "Jo to by mi pomohlo," Dlouhému poskočilo srdce až kdesi ke krkavici.
  "Šýpková ulice dvacet čtyři," sdělil majitel a dodal :
  "Jo a hele, jak ho potkáš vzkaž mu, že mi furt dluží dvacet zlatých za toho muflona s velkýma bradavkama jo?"
  "Jo, jo neboj a dík," Dlouhý mu spokojeně třásl pravící a majitel po chvíli odešel.
  "Vím kde bydlí…hééj vím kde bydlí!," stále opakoval spokojeně Dlouhý Blbému a Mrtvýchzrakému.
  "Bezva…super…tak půjdeme ne?" Mrtvýchzrakého úsměv zářil, jako oheň plápolající nad vyrabovanou vesnicí.
  "Jo jen dopiju," Dlouhý zadržel dech a začal lokat smradlavé pivo.
  "Dámy a pánové," začal nahlas hlásat bezruký pulčík.
  "Dámy a pánové, dovolte mi představit známého herce a svůdníka dívčích srdcí…našeho vzácného hosta!"
  "Leonardo Di Kapr!" na pódiu se objevil půvabný mladík s krásnými ploutvemi a smál se a smál, až do té doby, co mu šipka s kuše árijcova neprovrtala hrudník.
Árijec zamrkal svýma modrýma očima a poslal Blbému vzdušný polibek na rozloučenou.