7. Dlouhý, Blbý a Mrtvýchzraký - Setkání

    Dlouhý, Blbý a Mrtvýchzraký doprovázeli Defragmentaci do jejího rodného města Zářenkova. Cesta šla hladce, jen Dlouhý s Defragmentací někdy zůstávali pozadu a trčeli kdesi v křoví dlouhé - opravdu dlouhé hodiny. Mrtvýchzrakého to nijak neštvalo, protože se rozjímal nad krásou okolních lesů. Vždycky se opřel o strom, vytáhl své houbičky a zíral na vrcholky smrků, jehličnanů, modřínů a jiných nádherných stromků. Blbý nadšeně funěl a motal se kolem něho. Jako roztomilý, ochočený mravenečník. Jen ty mravence stále nemohl najít. Při jednom takovém odpočinku se vraceli Dlouhý a Defragmentace. Dlouhý nadšeně zvolal :
   „Mrtvýchzraký! Potkali jsme ...nó nepotkali, ale vyrušil nás jeden potulný obchodník a prodal mi nejnovější vydání delirijských novin Mladé Fronty Dnes.“
   „Super, tak čti. Konečně se dozvíme, co je novýho,“ odpověděl Mrtvýchzraký.
   „Oukéj,“ Dlouhý začal listovat v novinách. „Athéňané se topí v dluzích. Prej jim došly zlaťáky, protože jejich obžérství dosáhlo maxima,“ četl Dlouhý.
   „Blbci,“ okomentoval článek Mrtvýchzraký.
   „Zemřel slavný prorok, vůdce a milovník jorkšírských teriérů  Hafi Hafi KáfíDáHafi. Království Usa chce na jeho počest vyzkoušet nové kouzlo v Íránu. Kouzlo se prý jmenuje Atom a prej to bude pecka,“ četl Dlouhý.
   „Mhm,“ zahuhlal Mrtvýchzraký s plnou pusou houbiček. Dlouhý pokračoval :
   „Severští kouzelníci resuscitovali slavného čaroděje Michaela Klaksona. Lidé mají strach, protože podle povídaček Klakson lovil děti a vařil si z jejich těl vývary. Tuk prej používal na omaštění svého klaksonu,“
   „Fůj,“ zamečela Defragmentace.
   „Pak už tu je jenom to, že ve slavné soutěži Fet Kapky zvítězila nějaká amazonka jménem Kvítko,“ dokončil Dlouhý.
   „Divný jméno na amazonku teda,“ okomentoval článek Mrtvýchzraký.
   Po kratší pauze pokračovali hrdinové dále. Cesta jim ubíhala rychle. Po týdnu byli u slavného městečka Zářenkov. Sledovali městečko z vrcholku kopce. Největší stavba se tyčila uprostřed města. Slavný Tmemelín. Nejznámější továrna na výrobu podprsenek v království. Továrna ve vlastnictví cechu švadlen. Hustý kouř se valil z komínů do nebes jako by chtěl pohltit celý svět. Defragmentace se usmívala.
   „Hle, támhle je naše říčka Žloutenka a támhle,“ ukazovala prstem. „Támhle je radnice a muzeum Červenobyl,“ Defragmentace byla na své město hrdá.
   „Teď umřel jakýsi stařík. Normálně vám chytal ryby v tý Žloutence, vyskočila jakási malá zmutovaná ryba a ukousla mu hlavu,“ nevěřícně kroutil hlavou Mrtvýchzraký.
   „No kurva,“ vydechl Dlouhý.
   „Jó, to se tu občas stává,“ smála se Defragmentace.
   „Hu, hu,“ sdělil Blbý a vyšel dolů z kopce. Ti tři se jen na sebe podívali, pokrčili rameny a šli za ním. Čím více se přibližovali k městečku, tím víc přibývalo zvířecích mrtvolek. Defragmentace si pískala jakousi píseň a sem tam nadšeně přeskočila nějaké rozložené zvířátko. Nemohla se dočkat, až spatří svého bratříčka Defíčka, babičku Gertrůdu, Trdlíka. No prostě všechny. Konečně došli k nazelenalému domečku, kde bydlela Defragmentace a její rodinka. Člověk by řekl, že domeček je pokryt mechem, ale když se podíval blíže, zjistil, že z něj sálá zelená záře. Podivuhodné, pomyslil si Mrtvýchzraký. Defragentace zaklepala na plechové dveře. Dong, dong ! Znělo to dost tupě. V polomrtvém městě se ještě dlouhou chvíli ozývala ozvěna : Ong, ong ! Dveře se otevřely. Na prahu stála stařena. Šedivé vlasy svázané do copku, zelené oči, vysoké čelo a namodralý knírek.
   „To jsem já babičko Gertrůdo!“ zavýskala Defragmentace a objala stařenu.
   „U svaté radiace, jsi to ty Defragmentace?“ mžourala babička Gertrůda a málem se rozplakala. Tu se z dvorku vynořil Defíček s Trdlíkem.
   „Defragmentace !“ zakřičel bratr a rozběhl se k Defragmentaci.
   „Huf, huf,“ zaštěkal Trdlík štěstím a pak se rozkašlal, až plival krev.
 Po delším vítání se situace uklidnila. A tak tito tři mladíci splnili slib, který dali Defíčkovi. Mrtvýchzraký byl hrdý na své kamarády a byl rád, že je má.
   „Děkuji vám moc kamarádi. Kdybyste cokoliv potřebovali, jsem tu pro vás,“ dotčeně oznámil Defíček a podal každému z nich ruku.
   „V pohodě vole,“ Dlouhý byl rád, že je Defragmentace doma, ale jaksi se v něm všechno kroutilo, protože věděl, že dlouhou dobu svou milovanou nespatří. Dlouhý strávil celý večer na půdě v namodralém senu s Defragmentací a užíval si její přítomnost dosyta. Ale jak už to bývá, všechno krásné jednou končí a život jde dál. S tím se Dlouhý holt musel smířit. Ráno si obvázal „ocas“, políbil Defragmentaci a vyšel na dvorek. Tam už stál Mrtvýchzraký s Blbým.
   „Jdem se mrknout na ten šutr?“ zakřenil se šibalsky Mrtvýchzraký.
   „Jo, jdem,“ usmál se Dlouhý
   „Hublu, bublu,“ Blbému skápla slina na hruď. A tak se tito tři stateční mladíci opět vydali za dalším dobrodružstvím.