8. Dlouhý, Blbý a Mrtvýchzraký - Magický safír - cesta

   Dlouhý, Blbý a Mrtvýchzraký putovali směrem na sever, aby prozkoumali tajemný magický safír v univerzitě tajemných kouzelníků jménem Karlíci. Karlova univerzita leží v srdci severních hor ve městě Prášek. Tito tři mládenci už putovali dlouhé dva týdny a byli vyčerpáni neskutečně moc. Ale o odhalení magického safíru už snili léta a léta. Někteří badatelé a teoretici tvrdili, že safír je lékem na smrtelnost, někteří, že safír dokáže vynést člověka do vesmíru, do jiných planet, ba dokonce do jiných sfér. Teorií o původu vzniku a schopnostech kamene bylo spousta. Zatím tuhle záhadu nikdo nevyřešil.
   „Do řiti, už nemůžu,“ zaskučel Dlouhý a lehl si na zem, jak široký, tak dlouhý.
   „Ok. Dáme pauzu.“ Mrtvýchzraký vydechl a začal vybalovat oběd. Před dvěma týdny Blbý omylem skolil srnu, tudíž měli notnou dávku sušeného masa. Byla to docela komedie. Blbý tehdy nadšeně zahýkal, když spatřil utíkajícího divočáka a jal se hnát za ním. V téhle extázi a opojení v honu si nevšiml, že hlavou porazil dvě mladé břízy a jednu srnku.
   Jakmile dojedli, vydali se dál. Severský obzor skýtal nevídané panorama. Bílé závěje sněhu zářily do světa svou intezivní silou a jen na pár místech vyčuhovala zeleň neochvějných a obrovských stromů. Masivní sekvoje vydrželi vše.
   „Guá, guá,“ Blbý něco spatřil v dáli. Na vrcholu kopce spatřili čtyři postavy ostražitě kráčejíc k nim. Buď místní horalé, nebo banditi, pomyslel si Mrtvýchzraký.
   „Zdravím dobří lidé,“ pozdravil Dlouhý přátelsky.
   „Peníze nebo život,“ odvětil bandita. Zřejmě vůdce.
   „Ale pánové, jsme jen chudí cestovatelé,“ pokoušel se z toho vybruslit Mrtvýchzraký. Blbý jen blbě pozoroval vzdálený horizont a soudného člověka by asi napadlo, že se ho tahle situace vůbec netýká.
   „Mám na čele vytetovanej kosočtverec? Navalte prachy!“ zakřičel bandita - vůdce. V jeho hlase zaznělo cosi z jeho duševní nevyváženosti. Pak vytáhl monstrózní sekáček. Dlouhému naběhla husí kůže při pohledu na tu ošklivou zbraň.   
   „Co teď?“ zeptal se Dlouhý.
   „Kurva, já vím?“ zavrčel Mrtvýchzraký. Bandité se škodolibě usmívali. Mrtvýchzraký to nechápal. Svoji smrt, ani smrt svých kamarádů neviděl. A přece byli v bezvýchodné situaci. Divné. Mrtvýchzraký zavřel oči. V myšlenkách viděl banditu probodnutého šípem. Usmál se. Tu se ozval ostrý svist. Bandita vůdce nevěřícně koukal na trčící šíp ve své hrudi.
   „Blop,“ řekl bandita své poslední slovo a padl mrtev k zemi. Ostatní tři bandité se zděšeně dívali kolem a hledali střelce. Nic neviděli.
   „Mizíme!“ zakřičel ten nejmenší z nich a sám jim šel příkladem, když vzal nohy na ramena. Jeho druhové utíkali za ním.
   „Hu, hu,“ rozloučil se s nimi Blbý. Tak tu ti tři stateční mladíci stáli a čekali až se objeví jejich zachránce. Čekali dlouhých deset minut a nikdo se neobjevil.
   „Divné...hele, ten mrtvej bandita má v kazajce delirijské noviny Mladé Fronty Dnes a nějakou lahvinku.“ Dlouhý se sehnul, vzal noviny i láhev whiskey a pohladil si „ocas“.
   „Nic, tak půjdeme dál no,“ Mrtvýchzraký vstal a vydal se kupředu. Putovali celý den bez přestávky. Cesta šla hladce. Jen Blbý měl zase kolizi se zvířenou. Respektive s rysem. Chudák kočkovitá šelma nestíhala, když se za ní Blbý hnal. Mňoukala, vřískala, ale nakonec ji Blbý s hýkotem chytl za ocas a přišel tuto divokou šelmu ukázat svým kamarádům. Blbý si vůbec nevšímal, že má ruce rozdrápané do krve. Usmíval se jako debil. Rys se zmítal, jako kdyby jej čekal poslední zvířecí soud.
   „Guá!“
   „No jo, teď toho rysa pusť a dem,“ Dlouhý nevěřícně kroutil hlavou. Blbý pustil šelmu a šli dál.
    Když se začalo stmívat, začali rozdělávat provizorní tábor, aby měli kde přespat. V temném lese to vypadalo kouzelně. Až tajemně. Sem tam kdesi v křoví zašvitořil nějaký tvoreček, či nějaká bestie. Měsíc si pokrytecky razil cestu i přes vysoké stromy a dával okolí jemné, téměř nespatřitelné stíny, které se všude loudili jako duchové.
   „Kurva to je kosa,“ zabědoval Dlouhý a ohříval si ruce u ohně. Blbý zarytě pozoroval plamínky a houkal jako sova.
   „Vytáhni tu flašku a přečti noviny,“ poradil Mrtvýchzraký.
   „Dobrej nápad,“ Dlouhý otevřel delirijské noviny Mladé Fronty Dnes, přihnul si z whiskey a začal předčítat :
   „Známá továrna  na výrobu hlíny jménem Fukuhlína se zase začala otřásat kvůli zemětřesení. Žlutí čarodějové si neví rady. Pokud nebude fungovat, ztratí svou moc, protože nebudou moci pěstovat své magické rostlinky.“
   „Tak to jsou v prdeli,“ okomentoval článek Mrtvýchzraký.
   „V tajné společnosti vyšetřovatelek z týmu ef-bí-áj ( FBI - frigidní babská inteligence ) došlo ke skandálu. Komise zjistila, že většina z nich má lesbické sklony.“
   „Já to tušil. Mají vyšetřovat a přitom si tam honěj frndy,“ zasmál se Mrtvýchzraký.
   „Blbky,“ potvrdil Dlouhý, rozesmál se a podal flašku whiskey Mrtvýchzrakému.
   „Pak už je tu jenom to, že známý conqistador a milovník šperků usnul na válečném tažení. Prej usnul během samotné bitvy, blbec.“
   „Jak, že se to jmenuje?“ ptal se Mrtvýchzraký.
   „Swarzenšperk,“ odpověděl Dlouhý.
   „Jo aha,“ pochopil Mrtvýchzraký. Podal flašku Blbému a ten z ní začala hltavě pít.
   „Ty vole jeden! Nech nám ještě něco!“ zakřičel Dlouhý a chňapl po flašce.
   „Gůgů?“ ptal se ožralý Blbý a slintal ještě více. Připomínal anglického buldoka.
   „Vole,“ zopakoval Dlouhý a přihnul si. Poté, co dopili flašku whiskey, už byli celkem jetí.
   „Mám tu jééště houbičkýýý,“ zvolal nadšeně Mrtvýchzraký a začal lovit v krosně krabičku s houbama.
   „Pičo, já sem naš...našrot,“ škytl Dlouhý.
   „Muhih,“ Blbý se kolébal ze strany na stranu. Večírek pokračoval. Sice to byl večírek ve třech v lese u ohně, ale i tak bylo všem pohodově. Pak dojedli houbičky a začali zpívat písně. Zpívali tak falešně, že veškeré dravé šelmy měly strach přiblížit se k tábořišti. Jen zvědavý medvěd měl tolik odvahy na to, aby z dálky prozkoumal, co že se to tam děje. Pak se pokorně otočil a zamířil si to do svého brlohu.
„Furt ju miluju,“ zaskřehotal Dlouhý a nevědomky si pohladil ocas.
„Koho?“ mžoural Mrtvýchzraký.
„Defragmentaci,“ odpověděl Dlouhý a tupě hleděl na hořící uhlíky.
„Víš co napsal jeden chytrej člověk?“
„Co?“
„Láska usychá rychleji než sperma.“
„Perfektní. Kdo to byl?“
„Henry Chinaski.“