5. Dlouhý,Blbý a Mrtvýchzraký : Princ na Bílém koni ( Speciál bez sprostých slov )

  Bum, bum! Do dveří malého, dvoupatrového, zchátralého domku bušil Mrtvýchzraký svými kostnatými pěstmi a nadával jako vulgární masový vrah při pohledu na gilotinu. Po pěti minutách usilovného mlácení konečně Incest polevil a otevřel okno v prvním patře svého domu.
  "Kdybych věděl, že mě budou v životě otravovat tři takoví magoři jako jste vy, tak se oběsím na pupeční šňůře!" zařval, až mu poskočil hlas a málem vypadl z okna.
  "Pusťte nás dovnitř vy hovado!" Dlouhý nabral odvahu jako panic při druhé přirážce a zlostně kopl do dveří, až třísky lítaly. Slina z úst Blbého skápla na zem a do měsíčního svitu výhružně zahoukala sova, jakoby chtěla oznámit světu, že se blíží apokalypsa. Mrtvýchzraký dostal nápad. Popadl Blbého a prorazil jeho hlavou dubové, masivní dveře, obložené kovovými destičkami. Blbému se před očima objevily hvězdičky, až se dementně usmál. Nemohl se jich dopočítat. ( Byly tři : pozn. autora ) Incest naštvaně práskl oknem, až se na skle objevila pavučina a běžel si najít nůž pro sebeobranu. Dlouhý bez rozmyslu vběhl do temné předsíně a zapálil svíčku, aby bylo aspoň něco vidět. Mrtvýchzraký s Blbým opatrně kráčeli za ním. Najednou se před nimi objevil Incest a nemilosrdně zaútočil. Byl odporný. Zuby měl jako vykastrovaný žralok, oči temně rudé, vypoulené, tak moc, že mohly co chvíli vystřelit jako z praku. Tváře pokřivené do nepochopitelného úhlu, až jeho hranaté lícní kosti připomínaly známý kosočtverec namalovaný na předměstí města Deliria. Postavou připomínal kostlivce, nebo Mrtvýchzrakého. Jeho velký hrb, který se varovně tyčil ku stropu se kolébal při prudkém výpadu. Dlouhý jen tak, tak odrazil první útok, ale u druhého výpadu už to nestihl. Ostrý nůž jeho břichem projel jako máslem a Dlouhý vykřikl nadávku, kterou město Delirium jaktěživ neslyšelo. Nůž si z břicha s chrčením vytáhl a bodl jím Incesta mezi žebra. Jen to zaskřípělo. Vyznělo to podobně, jako byste ostřili nůž kamenem. Incest zaúpěl, zhroutil se k zemi a ještě dlouhou chvíli se kolébal na hrbu. Dlouhý skučel bolestí a opřel se o svého kamaráda Mrtvýchzrakého. Blbý nevěděl co dělat, tak začal olizovat svíčku, doufaje, že se promění v pomeranč
  "Musíme…musíme zachránit Defragmentaci," zachroptěl Dlouhý a vážně pohlédl k Mrvýchzrakému. Mrtvýchzraký pochopil. Pustil Dlouhého a sklonil se k zhroucenému Incestovi.
  "Kde je Defragmentace?!" výhružně zavrčel a začal nebohého Incesta lechtat.
  "Je ve sklepě…už prosím néé!" úpěl neboze Incest a dal by všechno na světě, jen aby už nezažil tohle mučení. Mrtvýchzraký ho lechtal kombinačkami - letošní hit cechu kovářů.
  "Jdeme," Mrtvýchzraký uchopil Dlouhého a scházeli společně po schodech do temného sklepa. Blbý je následoval se svíčkou, která je všechny dělila od tmy a dávala jim pocit bezpečí. Mnoho lidí se bojí tmy a mnoho lidí doposud nechápe, že ve tmě vlastně všechno začalo a tma je součástí každodenního, světlého života, který tak spokojeně prožíváme. Svíčka zhasla poté, co se Blbý oblízal až ke knotu.
  "Duhů, duhů," sdělil nevinně Blbý a nemohl pochopit, proč je najednou všude tma.
  "Idiote," ohodnotil Blbého čin Mrtvýchzraký a šmátral rukama po záchytném bodu. Kdyby věděl, kolik přitom ohmatal lebek, kostí a sušených přirození, snad by i zařval hrůzou.
  "Defragmentace jsi tady?!" zamečel do ticha Dlouhý a už mu pomalu docházely síly k udržení rovnováhy.
  "Tady jsem!" zakňučel kousek od nich Defragmentičin tenký hlásek. Dlouhý odvážně vykročil ke zdroji hlasu, tápal slepě rukama a po chvíli ji našel.
  "Našel jsem ji," houkl spokojeně Dlouhý v rukou třímajíc dva balónky.
  "Hladím dvě hlavy…je to ona," pokračoval Dlouhý vesele.
  "To jsou moje kozy blbečku," vzlykla nespokojeně Defragmentace očekávajíc záchranu poněkud romantičtější. Mrtvýchzrakého kašel by neuvěřil snad nikdo. Dlouhého ostudou červená tvář, připomínajíc zralou ředkvičku, ztuhla ve směšné grimase a děkoval všem svatým, že tu je taková tma. Zvenčí se začalo bouřit počasí a hromy tlumeně přicházely do sklepa vysvětlit situaci, v níž se nacházelo město Delirium. Dlouhý odvážně začal vysvobozovat Defragmentaci i přes třesoucí se ruce. Najednou hořečnatě přemýšlet o zvucích, které se ozývaly v nedalekém koutě.
  "Prr..ššš..hmh…chrocht," Mrtvýchzraký to slyšel taky a adrenalin, který mu hrál v těle bouřlivou operu, začal nabírat neuvěřitelný šmrnc.
  "Co to je?" zeptal se Mrtvýchzraký slaboučkým hláskem, jakoby tušil, že příliš velký hluk mohl situaci vyhrotit v neuvěřitelný horor.
  "Mhh..hrr chrr," odpověděl mu hlas z kouta, který se pomalu, ale jistě přibližoval.
  "Já se bojím," oznámila Defragmentace a přitiskla se blíže k Dlouhému. Mladíkův úd se začal nebezpečně prodlužovat a obvaz omotaný kolem něj se napínal k prasknutí.
  "Pomóc je tu had!!!" vykřikla Defragmentace s hrůzou a začala hystericky plakat. Neviditelný muflon v koutě se začal ohánět a útočit na vše, co bylo v jeho blízkosti.
"To není had!!!" zakřičel naštvaně Dlouhý a jeho had mezi nohama nabral rozměrů poněkud normálních. Tedy pokud budeme půl metru brát jako normál. Defragmentace se na čas uklidnila, ale stále nemohla pochopit.
  "Bréé hůůů!," Blbý možná pochopil řeč z onoho kouta.
  "Hmm bůů bréé?" zeptal se muflon.
  "Hublu bublu?" odpověděl na otázku otázkou Blbý.
  "Bréé bréé brrr můů!!!" zamečel útočně muflon a začal se opět zle ohánět. Blbý se s ním asi nedomluvil.
  "Doprdele! To je ten Muflon od majitele hospody Rigor Mortis?!" Mrtvýchzraký pochopil. Začal do kouta házet věci, na něž náhodou narazil. Židle, kterou prudce mrštil muflonovi do hlavy, se rozbila na nespočet kousků a Dlouhému se vybavilo, jak kdysi muflony pozoroval v lese.
  "Ten muflon má rohy!" zaječel.
 "Mizíme odtud, než nás rozdrtí!" řval dál Dlouhý a násilně tahal Defragmentaci ke schodům. Mrtvýchzraký nebyl pozadu a popadl Blbého, který by byl schopen z muflonem bojovat. Nikdo doposud neví jak by to dopadlo, ale Mrtvýchzraký by tipl remízu, poněvadž hlava Blbého a masivní rohy muflona jsou snad nejodolnější věci na tomto světě. Jak se dostali z tohoto hrůzného domu si nepamatovali. Dlouhý v měsíčním světle pozoroval nazelenalou, dvouhlavou Defragmentaci a nevěděl, kterou hlavu pohladit dřív. Styděl se to ano, ale adrenalin vykonal své a Dlouhý vášnivě políbil tu zelenější hlavu na ústa. Až v penzionu u Jetého pudla si uvědomil, že se asi zamiloval. Defragmentace ke svému zachránci cítila totéž a v jeho bližší přítomnosti se vždy zachvěla.

  Mrtvýchzrakému tento pár připomínal romantický příběh, který hráli v divadle před třemi lety. Hlavní roli tam měli Chosé Brumlando a Emperalda, vzpomněl si. Příběh byl o slepé vietnamské prodavačce, která se zamilovala do bohatého, romského pašeráka heroinu, který chtěl nebohou Emperaldu nejdříve prodat do Indie, ale pak se do ní zamiloval taky. Pokračovalo to tak, že Emperalda začala fetovat a její oblíbená, zelená barva se začala měnit do nesmírných rozměrů. Chosé Brumlando si všiml, její zelené změny a začal ve velkém pašovat marihuanu, aby si jej Emperalda zamilovala ještě více. Tak se taky stalo, Emperalda přestala fetovat a začala opět hulit tu krásně zelenou trávu, pěstovanou Chosé Brumlandem a žili spolu na věky věků. Mrtvýchzraký se pousmál.
"Dlouhý…ty jsi rytíř na bílém koni," sdělil Mrtvýchzraký svému kamarádovi a poplácal jej po rameni.