Ferko

Ferko se procházel po Matějské ulici na Karvinsku. Vzdálenému pozorovateli by se mohlo zdát, že pokulhává, ale nebylo tomu tak. Jen ho trápil kamínek zařízlý hluboko v botě. Nemohl si jej ale vytřepat. Ferko spěchal. Domluvená schůzka s Arnoštem Gadžim na devátou večer u autobusového nádraží ho nabádala k rychlé chůzi a v tuhle chvíli připomínal závodního chodce. Dojem kazilo jen to pokulhávání. Vítr mu čechral vlasy jako kominické štětce.
Rachitický hrudníček se vzdouval nabitému karvinskému vzduchu. V dálce spatřil nádraží. Autobusy byly vedle sebe poskládány jako krabičky od zápalek. Sem tam nějaký přijel a nějaký odjel. U stanoviště číslo sedm stál Arnošt Gadži. Říkalo se mu "Arnie".
Přezdívka nevznikla ani tak pro jeho muskulaturu, ale pro jeho zápal do rvaček se špatným koncem. Ten dokáže zmlátit tak dědka s parkinsnem, napadlo Ferka. Rychle k němu dokulhal. Podali si ruku.
"Máš to pro mě?" vybafl Ferko bez pozdravu.
"Jo, gram za tisíc," Arnie Gadži mu podal sáček. "Nezapomeň udělat ten barák, jsou tam psi," pokračoval Arnie a zazubil se bezzubými ústy. Ferko měl pověst nebojácného kluka, který se nebojí psů - což bylo u cikánů nevídané a hodno úcty. Ferko se bál jen koček. Měl z nich panickou hrůzu. Ale to si nechával pro sebe. Nechtěl se zesměšnit před dorostlou "čaje" Margitou, které zrovna vypukla nádherná ňadra a už se jí rýsoval průzračný knírek.
"Jo, neboj se, psa sejmu," řekl drsně Ferko, vytáhl ustřihnutý kus slánky a šňupl si rovnou ze sáčku.
"Běž tam hned, jsou už pryč," Arnie se podíval na ukradnuté vietnamské hodinky. "Utíkej Ferko, to dáš."
Ferko šel. Po půlhodině dorazil k malému baráku s modrou fasádou a malým oploceným dvorkem. Chvilku postával na příjezdové cestě a sondoval situaci. Ferkovy vycvičené oči, rudé jako dvě komety, zkušeně obhlížely. Nezdálo se, že by majitelé byli doma. Ani psa neviděl. Ferko se usmál. Plot přeskočil hbitě jako žába kámen. Při dopadu přidušeně vykvikl zapomínajíc na kamínek v botě. Pomalu se blížil k domovním dveřím. Zleva cosi zašustilo v tújích. Ferkovo srdce se zastavilo na dva údery. Čekal. Nic se nestalo. Ticho. Ferko pokračoval a natáhl naivně ruku ke kouli na vstupních dveřích. Překvapivě bylo zavřeno. V tu chvíli za sebou uslyšel dusot. Ferko se bleskově otočil. Proti němu běžel pes. Morda plná slin, vrtící ocas. Teď se ukáže! Ferkovi se nadmul hrudník hrdinstvím. Toho psa sejmu! Pes se k němu přiřítil jako koule ke kuželce rychlostí mach 1.
"Jiááá!" Ferko se rozmáchl pěstí a udeřil psa do slabin. Štěně bernandýna zakňučelo a uteklo do boudy. Ferko vítězoslavně povyskočil. Na patě ho štípl kamínek.
"Kurva, jau!"
Z dáli uslyšel motor traktoru. Na jabloni zaštěbotal jakýsi pták a ze střechy domu mňoukla opelichaná kočka. Ferkovi svěrače to nevydrželi. Směs moči a výkalů zavanul dvorkem. Kočka znechuceně švihla ocáskem. Ferko omdlel. Jen někde v dáli - jako by v jiném světě uslyšel houkání policejních sirén. Jsem v prdeli, napadla ho poslední myšlenka.