Javore slyš

Další noc, co zase nespím

Vztekám se, kopu, pěstmi buším

Do zdi, která nic netuší

Co vyřvat nejde, snad půjde napsat tuží

A tak ve tmě čmárám nesmyslné znaky

Aby zeď pocítila taky to, co cítím já

Abych necítil k Tobě to, co každý člověk zná

Půlnoc odbyla, já vstávám a jdu do parku

Abych zapomněl na to, co by se zapomenout mělo

A i lampy se bojí svítit v temném království

Osamělých existencí, duchů i feťáků

V podzimním večeru tedy kráčím zlatavým listím

A myslím, že je vzácnější než to osmnácti  karátové s puncem

Jak zapomenout, když na Tebe stále myslím

Rovnováha se rozpadá, začátek se plete s koncem

Zastavil jsem se u starého javoru

Chci jej obejmout, vylézt nahoru

Chci jej poprosit, aby mě vyslyšel

Aspoň on, když už ne ty

Papírové kapesníčky už dávno vyšly z módy

Dnes už se nesluší do nich plakat ódy

A tak se mlčky skláním pro list javorový

A tuším, že brzy

Do něj usuším své slzy

Ne že by se mi dvakrát chtělo

Zapomenout na to, co by se zapomenout mělo

Abych necítil k Tobě to, co každý člověk zná

Kéž bys pocítila taky to, co k Tobě cítím já