Někdy k nám přicházejí múzy
Potichoučku, bez optání
Už jenom z čisté hrůzy
Se nám múzy klaní
Mají strach, že duše zchřadne
Nečinné myšlení bude bez hnutí
Jako kámen tlející a na dně
Jako smrt - připravená k bodnutí
A proto víly někdy vnadně
Osladí nám vnuknutí
Pár slov a člověk žasne
Vstane, jde dál a je při chuti