Pro Báru

Copak se to stalo?
Celkem halo Báro
Když tě vidím tam, kde bych tě nečekal
Se svou i tvou duší jsem se nesetkal
Osud?
Odsud posud
I setkal. Trochu mi vše poskočilo v hrudi
Orosená tráva, co mě vždycky vzbudí
Do nových ( snových? ) dnů, tak jak se sluší
Do něhy, do divočiny ( bů? ) v buši
Ale je to jenom dojem
Objem pocitů se bude vždycky mísit
S pocity, že jde vše kolem vlídných
Osudových setkání, co nás budou křísit
Jako mrtvoly z hrobu, nás přátel chlípných
V těch dnech bídných
( Nejenom bídných, i šťastných )
Vzletných slov není mnoha
Poprosit Boha?
Pomož mi ty bídáku !!!
Pro Barču napsat pohádku !
Je mi zima, přituhuje
A Bára popravdě?
Ta mě přitahuje
Hlavně vnitřkem, ale i vně